Czech Racing Stars

Já vím, že je velmi těžké vybrat z našich, českých a bývalých československých jezdců ty TOP, ale myslím, že se to trošku podařilo.

 Tak jako máme v hlavách a v srdcích jezdce ze světa, kteří neměli tituly, ale byli to naši „bozi“, námi opěvovaní borci této krásné motoristické disciplíny, tak totéž platí i pro „českou silnici“.

 Mladí se jen hádají o závodech MotoGP a skloňují tak dvě tři jména. My starší máme spousty vzpomínek, nejenom na ty, co jsou zde více představeni, ale víme, že byla celá řada dalších skvělých jezdců své doby.

 Stanislav Malina, Karel Bojer, František Kročka, František Srna, František Boček, HOŘICKÝ TROJLÍSTEK Zdeněk Bíma, Josef Bareš a Jirka Šafránek.

 Bedřich Fendrich, Eda Klimek, Jan Vaněček, Jiří Král, Jan Bartůněk, Petr Hlavatka, Pavol Dekánek, Vladimír Jarolím, Jaromír Franc, Miroslav Medek, Karel Kalina, Marian Troliga, Marian Srna, Imrich Majoroš.

 Radek Urbanec, Martin Veselý, Petr Šalé, Michal Bursa, Ondřej Lelek, Bohuslav Seifert, Miroslav Kacko, Roman Boček, Tomáš Hlavatka, Pavel Ouda, Kamil Práger, Marek Svoboda, Jiří Dražďák, Petr Čermák, Michal Javůrek, Oldřich Podlipný,Marek Červený.

 Karel Pešek, Michal Šembera, Michal Prášek, Markéta Janáková, Michal Salač junior, Jiří Brož, Michal Dokoupil, Michal Filla, Michal Ježek, Patrik Vostárek, Ondřej Ježek, Miloš Čihák, Matěj Smrž, Václav Bittman, Igor Kaláb... 

Bohumil Staša 29.4.1944

Největší úspěchy

GP Brno 71 - 2. místo ČZ 350cc
GP Brno 69 - 3.místo ČZ 500cc
Klasifikace MS:
1967 – 18.místo (ČZ 350cc)
1968 – 8.místo (ČZ 350cc), 21.místo (ČZ 500cc)
1969 – 8.místo (ČZ 350cc), 23.místo (ČZ 500cc)
1971 – 18.místo (ČZ 350cc)
1973 – 33.místo (Yamaha 500cc)

 

Se svými 20ti domácími tituly je nejúspěšnějším jezdcem mezi domácími závodníky. Vyhrál neuvěřitelných 90 domácích závodů, což je těžko překonatelné. Má několik dalších primátů. Předně v Brně sice nikdy nevyhrál a přesto se pyšní nejlepším výsledkem z domácí GP - 2.místo ve třídě 350. Mladý Staša se poprvé v tabulkách objevuje v roce 1963 - bylo mu 19 let, což byl dost brzký začátek. Nikdo netušil, že u závodů zůstane až do roku 1985. Jako jediný z našich jezdců si pamatuje všechny druhy brněnských tratí. Začínal v docela prestižní kubatuře 175. Hned napoprvé se umístil na 3.místě, prakticky v elitě. Totéž zopakoval o rok později, číza mu šlapala perfektně - neustále na ní vyšíval. Jezdecké schopnosti uplatňuje v roce 1965. Končí druhý ve třídě 125 a první titul získává ve 175. Poprvé se ukazuje domácím divákům při GP v Brně. Závod pro něj končí havárií. Nadále zůstává věrný stopětadvacítkám. Znovu získává titul a poráží Bočka. Rostl nám velký závodník, což dokazuje i na Velké ceně - 10.místo ve třídě 125 nebylo vůbec špatné. O rok později už si z Brna odváží jeden světový bod za 6.místo ve třídě 350. Rok 1967 je neuvěřitelným přelomem, protože Bohouš získává tři tituly - v klasifikaci 125, 250, 350. To už je u ČZ veden jako tovární jezdec a je zde neomezenou jedničkou.
Cestuje za úspěchy do zahraničí. V roce 1968 získává několik zajímavých umístění - celkově to stačí na 8.místo v MS, hned za nestorem Šťastným ve třídě 350. Mezi nezapomenutelné závody patří víkend na Monze (4.), či závod v Assenu (4.), na Hockenheimu (6.), na stejném okruhu ještě Staša boduje do klasifikace pětistovek pátým místem. Ještě v roce 1969 patří mezi světovou špičku. Spolu s Bojerem tvoří celkem úspěšnou dvojici - a hlavně spolehlivou. Přestože končí znovu na 8.místě ve třistapadesátkách, největší úspěch přichází doma v královských půllitrech. Třetí místo znamená první věnec pro mladého závodníka. Bohouš znovu sbírá "brambory" – čtvrtý v Rijece, pátý je v NDR, v Brně je šestý. Jawa je po smrti Ivyho v troskách a rozchod se Šťastným zapříčinue pád na dno.
Číza jede dál a na rok 1970 chystá nový čtyřválec. S jeho nasazením se ale stále otálí, a tak toho Staša příliš nenajezdí. Jede jen v Brně a nevidí cíl. Zaměřuje se na domácí okruhy, ale ani tady mu pšenka nekvete. Ke třem titulům z předešlých dvou let nepřidá v tomto roce ani jeden. Hned na úvod roku 1971 se zúčastňuje prvního závodu MS na Salzburgringu. A mohla z toho být velká sláva. Číza se mohla dočkat svého vůbec prvního vítězství v závodech MS. Chyběly 3 kola, kdy stroj postihla porucha - obrovská smůla. Číza mu v roce 1972 poskytne naposledy tovární podporu. Na body to ale i s trochou smůly nestačí. Dvě 11.místa svědčí o tom že naše stroje už opravdu dosluhují. Staša přesedlá na soukromou Yamahu a ještě naposledy se vypne ke skvělému výkonu - 6.místo ve třídě pětistovek z Brna. Na stejném stroji,získá titul ve slabších 350. Za rok na to už ale nestačí na Baláže, takže bere triumfy pouze se svou starou Jawou 250. Od roku 1974 už se v MS objevuje pouze v Brně. V roce 1977 svítá naděje, protože se Jawa vrací na světové okruhy se svou novou dvěstěpadesátkou. Spolu s Balážem závodí o její ztracenou čest. Stíhají ji ovšem poruchy - Brno, Opatija. Doma alespoň získá titul. Po ročním nezdaru se Jawa definitivně vzdává účasti na světovém fóru, a tak začíná znovu starost o to na čem bude Bohouš jezdit. Stroje jsou dělány doslova na koleně a s nadšením. Podle toho vypadají i výsledky. V roce 1979 Stašu na Yamaze 350 porazí pouze Baláž. Této značce tak zůstane věrný, a ta se mu odmění dvojnásobným triumfem v roce 1980. O dva roky později se divákům naposledy ukáže při brněnské GP. Loučení ale není radostné, protože nedojede ani jeden závod (250, 350). Ještě v polovině 80.let, kdy už Bohouš dosáhne 40ti let, zkouší štěstí za hranicemi se svojí výkonnou Suzuki. Brno 1984 je zaděláno na skvělý úspěch. Dekánek ovšem před ním padá z 2.místa v poslední zatáčce a bere sebou i Stašu. Oba tak končí v ochranných balících. Svoji skvělou kariéru zakončí dvěma tituly ve třídě 500. Bohouš je také 10ti násobným vítězem 300 zatáček v Hořicích.

Václav Parus 18.9.1926

 

Tourist Trophy v r.1956 - 6.místo ČZ 125cc
Klasifikace MS: 1956 – 19.místo (ČZ 125cc)

Václav Parus, to je opravdový nezmar silničních okruhů. Jezdil do svých bezmála osmdesáti letech závody veteránů! A to poprvé bodoval v MS před rovnými padesáti lety!
Postavou nevelký, ovšem výkonem obrovský muž na sebe poprvé upozornil již v první sezóně konání závodů mistrovství republiky! Dá se říci, že je u toho celou historii. Začínal nižší kubatury a hned na ČZ. Získal tři tituly, 11 vítězství. Z toho se první triumf zrodil ve třídě 175 roku 1955.
Prakticky ihned je na základě tohoto skvělého výsledku nominován do reprezentace. Dojíždí v jediném závodě na Tourist Trophy jako šestý. Neuvěřitelný výsledek ještě umocňuje Bartoš.
Parus nadále i doma patří mezi stálice. Rok 1958 a Václav podléhá pouze Bojerovi, Malinu nechává ještě za sebou. Na své další tituly si musí počkat až do roku 1961 a 1962. Oba získal v tvrdé konkurenci třídy 175. Přitom mu zde asistovali skvělá jména jako Boček, Bojer, Kročka… Ve světě se už neukazuje - přednost dostává stejně starý Malina, dopředu se dere Staša. Frontální útok zaznamenává v roce 1964 - končí druhý ve třídě 175, čtvrtý ve stopětadvacítkách. Stále zůstává věrný svému stroji ČZ a stále zůstává v absolutní špičce.
Dokonce ve čtyřiceti letech to ještě zkouší na GP v Brně - ale dvakrát nedojel (125, 350). Postupně se vytrácí a ukončuje kariéru v MR v roce 1969. Ne nadlouho! V roce 1991 se vrací v neuvěřitelném stylu. Chytá ho zase vůně spáleného benzínu a celkově končí v půllitrech!!!! čtrnáctý. Na podomácky upraveném ESU se objevuje v Mostě na sedmém místě. Dál se zúčastňuje závodů, dokonce i mistrovských. Neuvěřitelná vůle a žádné obavy zdobí tohoto skvělého a statečného jezdce. Má takřka osmdesát let, ale přesto ještě závodí (vloni mimochodem startoval na závodech do vrchu Brno-Soběšice. A s Frantou Mrázkem (emigrant, titul v šedesátých letech v rámci ČSSR, několikanásobný mistr Kanady) si to zde řádně užili. Na jeho počest byly navíc pojmenovány závody na okruhu v Branné u Hanušovic (Kolštejnský okruh).Prvním závodem prvního poválečného ročníku 300 zatáček, byla třída 175cc a tu vyhrál práve Venda. Na startu v Hořicích, jsme jej viděli i ve svých 77ti letech. A aby si každý uvědomil, kolik mu je roků, měl na svém motocyklu i toto startovní číslo.Venoušek má z Hořic 4 vítězství, jedno druhé a jedno třetí místo.

 

Gustav Havel 27.8.1930 – 21.12.1967

největší úspěchy

GP NSR (Hockenheim r.61) – 2. místo Jawa 350cc
GP Švédska (Kristianstad r.61) – 2. místo Jawa 350cc
GP NDR (Sachsenring r.64) – 2.místo Jawa 350cc
GP Itálie (Monza r.61) – 3. místo Jawa 350cc
GP Irska (Belfast r.64) – 3. místo Jawa 350cc
GP NSR (Nurbrurgring r.65) – 3. místo Jawa 350cc
GP NDR (Sachsenring r.65) – 3. místo Jawa 350cc
GP Irska (Belfast r. 65) – 3.místo Jawa 350cc
GP NDR (Sachsenring r.66) - 3.místo Jawa 350cc

 

Se zrodem domácího šampionátu začal úřadovat už coby tovární jezdec Jawy (od roku 1952). V nultém ročníku se stal mistrem v pětistovkách, později přidal dvojnásobný triumf ve třídě 350 z let 1956-57.
Do mistrovství světa se poprvé podíval na tratích v holandském Assenu a v belgickém Spa. Získávání zkušeností se určitě později hodilo, i když Gusta nedokončil ani jeden závod třistapadesátek. Psal se rok 1957. Na okruhu Hockenheimring v tehdejším západním Německu v roce 1959, kde skončil ve svých oblíbených třistapadesátkách desátý, už se ale začal dostávat do podvědomí. Rok 1960 ještě patřil daleko bojovnějšímu Šťastnému, ale již posléze se dočkal i Gusta a začala zlatá éra. V roce 1961 začalo MS nevídaně. Šťastný první, Havel druhý po statečném výkonu.
Havel později trošku slevil ze svých výkonů, aby se v plné parádě vrátil na výsluní v posledních dvou závodech: třetí na Monze, druhý v Kristianstadu. Celkově skončil v mistrovství světa 1961 na třetím místě, neuvěřitelná senzace. V dalším roce už tolik slávy nebylo: čtvrtý na Sachsenringu, pátý v Belfastu a na Monze. Rok 1963 a Havel se nemůže vzhledem k potížím se strojem příliš prosadit, znovu bez umístění na stupních vítězů. Rok 1964 mu to ovšem vynahrazuje, Gusta skvěle zastupuje nemocného Šťastného. V celkové klasifikaci končí jako pátý a po vynikajícím výkonu stoupá na bednu na Sachsenringu kde byl druhý, a v milovaném Belfastu je třetí. Rok 1965 a 3x třetí místo: Nurburgring, Sachsenring, Belfast. Poslední pěknou sezónou je rok 1966. V něm se podaří ještě jednou zažívat pocit slávy ze stupňů vítězů. Gusta dojíždí v památném boji na Sachsenringu třetí za svým kolegou Šťastným. Sice se nedočká svého velkého vítězství, ale přesto za ním vynikne obrovský kus práce. Jednak jako geniální motocyklista, ale také skvělý člověk - skromný, klidný, kamarádský si získal nejedno srdce v depu i v životě. Zdobí ho devět umístění na bedně, jedná se o fantastické výsledky. V roce 1967 laboruje, tak jako většina ostatních s nedodělanými dvouválci, a tak přijímá nabídku továrny ČZ k poslednímu závodu na brněnském okruhu. Dojíždí zde za nadšených ovací čtvrtý a nikdo by netušil, že to je jeho poslední velký výkon.
Na sklonku roku 1967 ukončil svůj život nevinně vyhlížející havárií v jedné pražské ulici. Bylo mu 37 let. Ještě bychom se od něj dočkali mnoha velkých úspěchů.
Gusta Havel získal šest titulů, dvacet sedm vyhraných závodů. Sympatický Gustav Havel byl po celou sportovní kariéru ve stínu našeho nejlepšího silničáře Františka Šťastného. I přes tuto skutečnost zůstal vždy vzorem a příkladem všem sportovcům. Dosáhl mnoha významných úspěchů, jimiž se zařadil mezi světovou špičku, a tím se zapsal trvale do historie našeho silničního motocyklového sportu. V Hořicích Gusta vyhrál 4x.

Od roku 1968, nese závod 300 zatáček v Hořicích jeho jméno. Tedy 300 zatáček Gustava Havla.

Zbyněk Havrda 4.6.1939

 

Největší úspěchy

GP ČSSR (Brno r.71) - 5.místo AHRA 50cc
GP NDR (Sachsenring r.71) - 9.místo AHRA 50cc
GP ČSSR (Brno r.78) - 9.místo Kreidler 50cc
Klasifikace MS: 1971 (21.místo, AHRA 50), 1972 (40.místo, AHRA 50), 1975 (36.místo, Maico 125), 1978 (26.místo, Kreidler 50)

 

Východočeský jezdec byl nejstabilnějším členem společnosti mistrovství republiky. Jezdil domácí mistrák v letech 1966 až 1991. Tedy plných 25 sezón! Devět titulů společně s 52 vyhranými závody představuje 3.místo za Stašou a Balážem.
První GP jel v roce 1967. Poprvé ji dokončil o dva roky později 15.místem už na motocyklu AHRA 50. Neustále se zlepšoval, což je patrné při těchto výsledcích: 1970: dvanáctý, 1971: pátý. Byly to zlaté roky této značky. Později byla ale ukončena výroba, a tak se královehradecký jezdec soustředil na stopětadvacítky a stroj Maico. Ten ho dovedl k desátému místu v Brně roku 1975, což v tehdejší konkurenci bylo více než solidní. Návrat nižších kubatur do Brna se datoval do roku 1978 a hned byl využit Havrdou k zisku mistrovských bodů za místo deváté. Byl to také poslední závod ve kterém se mu podařilo bodovat v mistrovství světa. Přestože ještě několikrát pozlobil s MBS a Morbidelli ve stopětadvacítkách. Posledním dojetým závodem v Brně byl ročník 1982 a 19.místo s MBA 125. Rok 1971 je ovšem nutno vylíčit přesněji. Hned v prvním závodě na Sachsenringu poprvé AHRA zazářila (stroj vznikl z nadšení Rathouského a Havrdy) devátým místem. Zázrak pak pokračoval o týden později v Brně pátým místem!! Havrda pak podruhé za sebou dokázal bodovat na Sachsenringu 72´, což byl poslední velký úspěch AHRY. Vzhledem k nižší účasti v zahraničí pak již jen dominovaly závody v Brně. Na sklonku kariéry se ale Zbyněk přeci jen dočkal a dostal příležitost ukázat své umění na Hockenheimu 79 (dvanáctý na Kreidleru 50) a v Grobniku 81 (třináctý na Morbidelli 125).
V padesátkách jezdec triumfoval doma v těchto letech: 71,77,78,79,80, ve stopětadvacítkách pro změnu: 78,79,80,81. Nejprve Havrda exceloval v padesátkách na stroji AHRA a ke konci sedmdesátých let na něj nikdo neměl, protože disponoval kvalitními stroji, které si sám chystal a připravoval. Trochu překvapením byla prohra s Fendrichem v roce 75´ (Maico 125), jinak ho Kreidler 50 a Morbidelli 125 dovezli k největším úspěchům. Závodní kariéru a její konec pak obstarávalo MBA (po roce 1982) a osmdesátky Ziegler,Casal (druhý v mistrovství republiky v roce 1987!!!) .Dlouhou kariéru zakončil více než slušným čtvrtým místem v roce 1991. Z Hořic má Zbyněk 3 zlaté věnce, 6 stříbrných a 3 zelené.

Jaroslav Huleš 2.7.1974 – 8.7.2004

 

GP Španělska (Jerez 1998) - 6.místo Honda 125cc
GP Německa (Sachsenring 2001) - 6.místo Honda 125cc

 

Klasifikace MS - nejlepší umístění v sezóně
1996 – 23.místo (Honda 125) - 13.místo (Imola, Catalunya)
1997 – 21.místo (Honda 125) - 11.místo (Shah Alam, Assen)
1998 – 20.místo (Honda 125) - 6.místo (Jerez), 8.místo (Phillip Island)
2000 – 19.místo (Italjet, Aprilia 125) - 8.místo (Donington), 9.místo (Brno)
2001 – 15.místo (Honda 125) - 6.místo (Sachsenring), 7.místo (Brno, Estoril)
2002 – 24.místo (Yamaha 250) - 11.místo (Rio)
2003 – 25.místo (Honda 250) - 8.místo (Phillip Island)

 

Největší postava české silnice 90.let. Byl to Jarda, který zde probudil k životu skomírající silniční motocyklový sport. Svoji první sezónu dokončil ve třídě 125 na 7.místě. Vzápětí postoupil na třetí (poprvé vynikl v Brně 91). Aby o rok později získal svůj první, ještě federální titul. Začal na MBA, hned poté usedl na Hondu a zůstal ji věrný. Od roku 1992 se začíná prosazovat i v Evropě - postupně: 10.,6.,4.
Na konci tohoto období už má v kapse čtyři tituly mistra republiky a Pirelli mu zaručuje stálé starty v mistrovství světa. Po sedmnácti letech ČR získává první body do klasifikace MS - 14.místo, Shah Alam. Na konci je ještě pár bodíků a solidní 23.místo. Do top ten se Jarda ale nepodívá ani v roce 1997, přestože se snaží, má poruchy. To se opakuje i napřesrok, přestože si vyjíždí vynikající výsledky: šesté místo z Jerezu se stává jeho maximem. Ještě dojíždí osmý na Phillip Islandu a zdá se, že kariéra bude pokračovat.Se stájí Italjet, se posunuje zpět do světa Velkých cen.
Rok 2000 je ovšem svázaný neuvěřitelnými problémy s motocyklem. Celkově až 19.místo, s náplastí v podobě osmého (Donington) resp.devátého místa z Brna. A přichází nejúspěšnější rok 2001 a návrat k Hondě. Jarda dojíždí na skvělých pozicích: devátý na Jerezu a v LeMans, osmý v Assenu , šestý na Sachsenringu, sedmý v Brně a Estorilu, desátý v Riu. Navíc první řada, ale hlavně nejlepší výkon na Sachsenringu.
Po roce 2001 následovala změna techniky. Přechodem na Aprilii začaly v kariéře problémy. Jarda se nemohl chytit (špatný motocykl), následoval vyhazov. Nakonec přeci jen zakotvil v silnější kubatuře 250. Tady se mu však už tolik nedařilo, výjimkou bylo osmé místo z australského Phillip island, kde ještě v posledním kole předjel pozdějšího mistra světa Poggialiho. Bohužel to byl poslední velký okamžik. Jarda pak už nenavázal na celkové 15.místo z roku 2001. Bohužel ani neudržel vedení v závodě MS, který se jel tehdy na deštivé Suzuce. Měl už téměř dvaceti sekundový náskok a schylovalo se k senzaci, ale v půlce závodu Jarda spadl a bylo po nadějích. Na konci roku 2003 sháněl angažmá ve třídě 125. Vzhledem k věku ho ale Dorna neakceptovala, a tak se nespokojený Huleš vydal do MS Endurance.

Jarda přestal zvládat těžkou životní situaci a v den svých třicátých narozenin spáchal sebevraždu….na Jardu se nazpomíná

Peter Baláž 17.11.1945

největší úspěchy - závody
GP ČSSR (Brno 1979) - 8.místo Morbidelli 125cc
GP Jugoslávie (Opatija 1975) - 10.místo Yamaha 350cc
klasifikace MS
1975 – 350cc – 51.místo (Yamaha)
1979 – 125cc – 35.místo (Morbidelli)

 

V roce 1971 se poprvé představil při Grand Prix v Brně na obstarožní Jawě a závod nedokončil. O dva roky později už dosáhl na 19.místo. Chtělo to vyměnit stroj a tak za pomoci slovenských firem se mu podařilo ukořistit soukromou Yamahu. A hned se s ní zařadil prakticky poprvé do užší špičky naší silnice. Dvě patnáctá místa ze závodů kubatur 250 a 350 znamenaly výrazný posun. Dobré výsledky ho katapultovaly i do hledáčku továrny MZ. Ta si ho vybrala pro tovární dvěstěpadesátku. Ani jeden závod - Brno, Opatija se mu však nepovedl a tak ze skvělé možnosti pokračovat jako fabrický jezdec sešlo poměrně rychle. Přesto si Peter v roce 1975 připsal první body do klasifikace MS. V Jugoslávii dojel desátý se svou staronovou Yamahou. V roce 1976 znovu startoval jen u nás. Zase mu blýskla naděje, když si ho vyhlídla továrna Jawa. Baláž se snažil, ale na víc než na 21.místo to nebylo. A tak opět během brněnského víkendu vyšly nejlépe třistapadesátky, Baláž skončil podruhé za sebou třináctý, těsně za body. Na rok 1978 už Jawa s Balážem nepočítala a angažovala Hickmana s Robertsem.
V roce 1980 ještě skončil třináctý v Rijece na MBA 125 a v roce 1982 zakončil účinkování na starém okruhu v Brně 15.místem (MBA) resp. 25.(Yamaha). V dobách kdy nebylo nic lehké, dělal maximum pro přežití naší silnice a za to mu patří velký dík. Kariéru ukončil na novém autodromu v roce 1989 se ziskem deseti mistrovských titulů a 62 vyhraných závodů.Peterko byl velice úspěšným v Hořicích a byl to právě on, kdo často sám držel československou vlajku hodně vysoko v bojích proti zahraniční konkurenci.Jedna připomínka za všechny. Psal se rok 1978, Peter vyhrál v Hořicích 125cc, pak byl třetí ve 250cc a svůj super day, korunoval druhým místem ve 350cc..!!

Lukáš Pešek 22.11.1985

Lukáš začal jezdit na motocyklu už ve třech letech díky svému otci, bývalému motokrosaři. Ten mu postavil jeho první motocykl. Brzy zasáhl do národních závodů minibiků a později do mistrovství ČR.

Ve třídě do 125 ccm, které vyhrál v roce 2002 a ve stejném roce na divokou kartu debutoval ve Velké ceně ČR.

Poté vyzkoušel vyšší třídu do 250 ccm, ve které mimo jiné - jako náhradník za zraněného Jaroslava Huleše absolvoval své první pravidelné starty ve velkých cenách mistrovství světa a na konci roku ve Velké ceně Austrálie poprvé bodoval jako dvanáctý.
Vrátil se ale do stopětadvacítek, kde vystřídal několik týmů a pravidelně startoval v mistrovství světa, několik sezón bez výraznějších výsledků. První sezónu jezdil na motocyklu značky Honda, poté na motocyklech značky Derbi. Byl považován za rychlého jezdce, který ale nepodával konzistentní výkony.
Až v roce 2006 najednou prorazil. Dvakrát vyhrál kvalifikaci a celkem třikrát se umístil na stupních vítězů (druhý ve Velké ceně Španělska na oblíbeném okruhu v Jerezu a dvakrát třetí), což mu celkově stačilo k šestému místu v mistrovství světa. Je teprve šestým českým motocyklistou, který stál na stupních vítězů ve velké ceně mistrovství světa.
Hned v úvodu další sezóny 2007 vybojoval třetí místo ve Velké ceně Kataru, držel umístění na stupních vítězů v průběžném pořadí a opakovaně dosahoval vynikajících výsledků. 6. května ze třetího místa na startu vyhrál Velkou cenu Číny na okruhu v Šanghaji a dostal se dokonce na průběžné první místo mistrovství světa.
Hned po velké ceny Číny dokončil závod ve Francii tedy v Le Mans parádní 2 příčkou. Dále v Itálii nedojel, a v Katálansku obsadil 13 přičku. VC Velké Británie se Peškovy vůbec nedařila, když obsadil 18 místo a z Anglie si neodvezl ani bod! Doma zajel 3 místo. Ale, když se jela VC Austrálie dojel na 1 místě a diváci u televizních obrazovek mohli šílet. Na závěr sezony 2007 ve Španělsku (ve Valencii)obsadil místo 5 a v celkovém pořadí byl 4 o 11 bodů za japoncem Koyamou. ¶
¶V sezone 2008 už osedlal 250ccm a jezdí na motocyklu Aprilia Auto Kelly-CP. Sezonu končí na celkově 15.místě se ziskem 43 bodů. I v roce 2009 jede 250cc ve stejném týmu.

Jakub Smrž 7.4.1983

Kuba  Smrž, pochází z Českých Budějovic, závodí v posledních dvou letech v Mistrovství světa Superbike. Předtím strávil čtyři roky ve třídě 250cc. V roce 2007 jezdil pro tým Ducati SC Carracchi. skončil celkově na 14. místě a získal 66 bodů. Letos, po pouhé polovině sezony, už překonal celkový loňský počet bodů, i když jeho pozice v tabulce se nezměnila. Také se mu letos podařilo zajet jedno nejrychlejší kolo - bylo to v Misanu.

Kubo, letos jsi se stal jezdcem týmu Guandalini racing. Jak se Ti po celou sezónu spolupracovalo s týmem?Ze začátku jsem z toho měl trochu strach, protože přece jen tým vstoupil nově do WSBK a navíc do tak vyrovnané sezóny jako byla letos. Ale Mirco Guandalini dal dohromady perfektní tým lidí, v čele s šéf inženýrem, jakým je Maurizio Perlini. Dlouho působil u továrního týmu Ducati a Ducati Corse. Navíc jsem měl ještě hlavního mechanika, který loni skončil v Ducati Corse a absolvoval všechny testy jak u motorek MotoGP, tak i nové 1098.

V Superpoli je těžké chytnout dobrý rytmus během jediného kola. Bude Ti změna systému pro rok 2009 sedět víc?Určitě! Myslím si, že jestli tahle změna je pro někoho dobrá, tak jsem to já... J

Kubo, tak co ty starty? Ze začátku tragédie, ale během sezóny se dost zlepšily....problém byly spíš první kola, kdy jsem strašně ztrácel. Nevím, proč všichni mluví o startech!

Který závod byl z Tvého pohledu fakt povedenej?Těžko říct, bylo jich víc, z kterých jsem měl radost. Každopádně Misano, kde jsem měl nejrychlejší kolo a dojel jen pár vteřin za vítězem. Potom i USA, kde nebýt poruchy kontroly trakce, tak jsem mohl být na bedně a v neposlední řadě Portimao, kde jsem upadl, ale do té doby jsem jezdil nejrychlejší časy celého startovního pole a mohl jsem v klidu dojet 4. Pak ještě mnoho dalších, ale každej závod měl něco...

MotoGP a Jakub Smrž. Je toto spojení v budoucnu možné?Hmmm...co bych z toho měl? Já chci závodit a o tom jsou SBK. Samozřejmě, co se týče veřejnosti, TV apod., tak MotoGP je číslo jedna. Ale kdo závody sleduje, tak ví, že pokud je někde vyrovnaný pole a je na co koukat, tak je to Superbike.

S jakým strojem vyrazíš do příští sezóny? Bude mít oproti letošní motorce nějaké jiné zvláštnosti?Nic zvláštního, bude to zase 1098 RS, ale tentokrát 2009, kde budou jen malý změny, nic zásadního.

Pro příští rok musí mít každý tým minimálně dva jezdce. Kdo bude Tvým parťákem?Není to pravda, že musí mít...samozřejmě, že FG Sport do toho týmy tlačí a pro nově příchozí je to podmínka, ale my máme jako stávající a pro promotéra důležitý tým vyjímku. Každopádně je to v řešení a tým by chtěl mít 2 jezdce.


Kubo, tak co ta bedna? Máš tam na příští rok zarezervovaný místečko? No snad jo, letos mi to vždycky pokazila nějaká blbost a už by bylo na čase. Samozřejmě to příští rok bude ještě mnohem mnohem těžší, ale udělám pro to vše!!!